*PROKLETÍ*

 

Vzdejme hold princezně zakleté,

ve věčném spánku stoletém,

když trn osudu nechal království prokleté

a spící krásku v loži růžemi posetém.

 

Zámek bez vzpomínek lidu,

kde ptáci nezpívají,

po živé duši ani vidu,

tam motýli květiny nevítají.

 

Tu kletbu porušit má ten,

kdo kapku krve z růže sejme,

zruší ten nekonečný sen,

s láskou do rozkvetlé brány vejde.

 

Pak rty polibkem v živé promění,

stále v opojení jejich chuti

v naději, že ten pocit nezmění

krutý spánek věčné smrti.